Dne 2.3. jsem se zúčastnil Baikal Ice Marathonu, který se konal na daleké Sibiři na jezeře Bajkal. Jednalo se o maraton, jehož start byl na jedné straně jezera a cíl na druhé. Do poslední chvíle nebylo jasné kudy přesně trasa povede, jelikož se povrch ledu neustále měnil a vykukovaly z něj velké kry, připomínající rozbité sklo.

Do Irkutsku (nejbližší možné letiště u jezera Bajkal) jsem přiletěl ve čtvrtek večer, ráno byl sraz účastníků a jejich odvoz. Vše probíhalo dle plánu, nasedl jsem do autobusu a cesta pokračovala do prvního hotelu, poblíž startu.  Jezero jsme objížděli a cesta mohla trvat cca 4 hodiny.  Jelikož předchozí den jsem strávil 10 hodin v letadle a je zde 7 hodinový časový posun dopředu,  byl jsem značně unavený.

Následovalo ubytování v hotelu a rozprava před závodem, kde nás upozorňovali na různá úskalí závodu, například vloni, musel být závod v polovině ukončen vzhledem k počasí.

Druhý den ráno jsme opět cestovali cca hodinu a půl na start. Po příjezdu na startovní čáru nás přivítali čajem a naložili věci, které k jsme před závodem odložili. Start byl cca v 10h dopoledne z pravého břehu Bajkalu. Dopoledne mohlo být – 20 stupňů pod nulou,  ovšem pocitová teplota byla nižší. Trať byla označena rudými vlaječkami, každých pět km byla občerstvovací stanice, kterou zajišťovali pořadatelé pomocí speciálních vznášedel.

Trať byla velice členitá, první půlku,  se běželo ve sněhu, který byl na ledě nafoukán, cca 6 cm, takže jsem dost bořil, připomínalo mi to loňský písečný Maraton Des Sables. Neustále jsem musel hledal vhodné místo pro běh, vyjetou stopu od skútru či auta.  Ze začátku to byla hrozná představa, že se budu takto celý maraton bořit. Dalo se běžet tempem cca 4.20min/km. Vše ještě znepříjemňoval nápor větru, který foukal proti nám. Bylo dobré se za někoho schovat a střídat se jako v cyklistice. Na občerstvovačce dostáváme čaj nebo teplou vodu a mléko….

 

Druhá půlka maratonu byla úplně jiná, sníh postupně ubýval a před námi se otevřelo obrovské zrcadlo ledu. Tady jsem pocítil kvalitu Icebug obuvi (obuv s pevnými hroty na podrážce), kdy jsme běžel po absolutně hladkém ledě a potřeboval jsem bezpečně došlápnout a plynule se odrazit,  cítit stabilitu pod nohama.

Pří běhu se místy ozývaly až děsivé rány ledu, jak pracoval, ale nejhorší bylo, že jsme viděli cíl v dálce, který se vůbec nepřibližoval! Pořád se koukáte před sebe a je to nekonečné. Nakonec po přeběhu tohoto zrcadla, se cíl přiblížil!  Posledních 2km byly opět ve sněhu, ale to už se dalo, vzhledem k blížícímu se cíli.

Dobíhám na třetím místě v čase 3 hodiny a 14 minut,  hned mě přivítají moji dva soupeři, kteří jsou z Ruska. Okamžitě dostávám vodku a čaj!!! To možná bylo z celého závodu nejhorší :) V cíli již bylo příjemné počasí, vyjasnilo se. Další hotel je hned na břehu, kde máme své kufry atd…

Večer následuje ceremoniál s vyhlášením a párty.

Ráno se vracíme na letiště do Irkutsku.

Závodu se účastní cca 300 lidí z 50 zemí. Počet účastníků je omezen vzhledem k bezpečnosti.

Běžel jsem ve třech technických vrstvách oblečení, nahoře 3, dole 2 / rukavice palčáky, boty s Icebug s pevnými hroty.

Honza Ďuk.

odkaz na závod: http://www.baikal-marathon.org/

Comments are closed.