ICEBUG RUNNING se stal pro tento rok partnerem extrémních závodů PREDATOR RACE,

Poslední dubnový víkend, se kousek od Plzně, v nádherném prostředí „pralesa“ Obora, konaly první dva závody PREDATOR RACE.

Upřímně, jako dlouholetý sportovec, běžec, plavec, triatlonista, jsem byl hodně zvědavý, na pojetí těchto závodů a taky jsem se poměrně dlouho zabýval myšlenkou, kdo se vlastně těchto závodů, v tak masivní míře účastní a jestli prezentace značky ICEBUG má v takovém odvětví sportu vůbec svoje opodstatnění.

Již při prvním kontaktu s managementem těchto závodů, jsem však věděli, že jednáme s lidmi, kteří jsou dosti podobné krevní skupiny. Zapálení sportovci, kteří mají rádi výzvy a zdánlivě nepřekonatelné překážky

V pátek před závody, jsme si s teamem ICEBUG, poměrnou část celé sobotní tratě prošli a museli jsem konstatovat, že jsem nikdy tak extrémně těžký profil „běžeckých“ závodů, neviděli, ani neabsolvovali

O to více jsme byli zvědaví na portfolio závodníků, kteří se už v pátek večer na rozlehlou louku u Obory začali sjíždět.

K našemu velkému překvapení, se nikde neobjevovaly smečky „vysekaných chrtů“, ale přijížděly usměvavé party lidí, ze kterých sálala energie a dobrá nálada. Trochu jsem nechápali, jestli všem těmto lidem je jasné, že se budou muset dvě až tři hodiny brodit po pás v bahně, že někteří přijdou i o různé části svých oděvů, a že si ve většině případů sáhnou na úplné dno svých fyzických sil.

Očekával jsem, jak jsem zvyklý z plaveckých, běžeckých a triatlonových závodů, soustředěné výrazy, obavy z dostatečné trénovanosti, důkladné kontroly materiálu, přípravy iontových nápojů, gelů, podrobné rozpravy a výklad tratě, co všechno se nesmí, co všechno je penalizováno, zakázáno, popřípadě povoleno. Nic takového

Jak se postupně začali závodníci řadit do jednotlivých startovních vln dle rozpisu, začali jsem si postupně uvědomovat, že toto je ta pravá podstata sportu a radosti z pohybu, kterou jsme v tak masivním podání na závodech už dlouho nezažili. Tato komunita lidí, tady demonstrovala ten pravý smysl sportovního zápolení, který se bohužel z  výkonnostního, nebo vrcholového pojetí sportu začíná už pomalu vytrácet. Taktikou všech, jak jsme tak pozorovali, bylo dosyta si to užít, ve zdraví se vrátit a vyplavit maximální množství endorfinu.

Máme pouze dvě připomínky:

Tou první byl fakt, že i přes výbornou kondici a evidentní připravenost poměrné části startovního pole, většina volila naprosto nevhodné obutí! V podstatě, obout ty nejhorší boty co doma mám, s tím, že na těchto závodech bude jejich životnost definitivně ukončena!

Nebo varianta solidních, většinou však silničních modelů obuvi, které jsou pro tento druh závodů, svými parametry, naprosto nevyhovující. Což považuji za jednoznačný hazard se zdravím a degradaci svého výkonu i přípravy na závod.

Druhá věc, která nás mrzela , že zde nebylo více dětí a mládeže, jelikož PREDATOR RACE jako výzvu k překonání sama sebe a demonstraci ryze sportovního, četného a spravedlivého počínání ve sportu, považujeme za ten nejlepší příklad

Za ICEBUG RUNNING: Martin Šálek

Comments are closed.