Po návratu ze světového šampionátu v OCR v Kanadě, kde se našemu Československému týmu podařil opravdu husarský kousek, v podobě vybojování titulu mistrů světa, jsme vyzpovídali jednoho ze členů týmu –  našeho ambasadora, kamaráda a dvojnásobného čerstvého otce –  Petra Vinického:

img_20161020_211349

  • S jakými ambicemi jsi na MS odjížděl ?

Ahoj Martine. Ambice bylo velmi složité odhadovat. Protože jsem šel na překážky, které jsem neznal a posledních pár týdnů jsem měl dost omezený běžecký trénink. A to nemluvím o konkurenci, která se sem chystala. Kompletní špička OCR včetně pár hvězd ze serie Ninja warrior. Ani o 14 dní dříve na mistrovství světa Spartan Race takováhle konkurence nebyla. Na druhou stranu jsem zde chtěl nechat úplně všechno a vyždímat se do poslední kapky. Kromě uhájení náramku byl můj tajný cíl být alespoň v jednom závodě v TOP 30.

  • Cestoval si s rodinou, trenérem, nebo s někým z týmu ?

Původně jsem měl v plánu cestovat sám. Vyhovuje mi to a mám rád svůj klid na velké závody. Jenže pár týdnů před odletem se ozval Michal Rajniak, že by nakonec mohl jet taky a tak jsme se spojili a zbytek věcí dořešili spolu. Nakonec jsme spolu sdíleli jednu postel, společnou peřinu a skoro i kartáček na zuby :o)

  • Jak jsi vnímal atmosféru závodů ve srovnání s ostatními závody, které jsi v zahraničí i u nás absolvoval ?fb_img_1476870236503

Nějaký ten závod mám za sebou. Ale z tohohle víkendu jsem byl unešený. Vypadalo to jako na mistrovství světa, tak jak ho známe z jiných sportů. Komunikace a organizace na jedničku. To co američané opravdu umí je show. Před každou startovní vlnu nastoupil Coach Pain a udělal každé vlně originální motivační řeč. Nejeden závodník startoval se slzami v očích. Dále byl na každém kroku někdo s kamerou nebo fotákem. Každé významný OCR časopis tu někoho měl. Organizátoři a dobrovolníci přesně věděli, jak se na každé překážce chovat a co je a není dovoleno. Když jsem přiběhl před složitější překážku. Dobrovolník se předeme postavil a přesně mi řekl co mohu a co ne.  Na celé trati nebylo místo, kde by se dalo blbě odbočit. V porovnání s tímto se máme opravdu hodně co učit. Kategorie sama pro sebe jsou překážky. Některé věci nebyly tak náročné jako na našich závodech, ale na druhou stranu zde bylo mnoho technických překážek. Nebo takových lehkých, ale dalo se na nich hodně ztratit, když je člověk překonal pomalu. Na každý závod pak byly překážky různě přenastaveny,abychom to neměli nacvičené. Velmi se mi líbilo jak jsou všichni přátelští, přejí si. Není tam žádná zášť nebo něco podobného. Například na trati 15km jsem jednu dobu běžel s Francouzem a dobrých 4 km jsem se navzájem hecovali a tak trochu na sebe čekali, abychom doběhli společně závodníky před sebou. Na mnoha překážkách byl vždy hlouček diváků velmi hlasitě fandících ať už je to jejich závodník nebo někdo z jiného kontinentu. U překážek poblíž festivalky šel až mráz po zádech jak to tam hučelo jak v úlu.

  • Jak jde skloubit zaměstnání, rodina a příprava na tak těžký závod, jakým MS v OCR rozhodně je ?

Asi tak, že tvůj volný čas je mezi koncem večerního strečinku a čištěním zubů. A samozřejmě během spánku. Příprava mi zabírá téměř všechen čas. Ranní tréninková fáze. Pak do práce. Potom domů a věnovat se rodině. Večer druhá fáze. At už posilování nebo trénink překážek v mojí mučírně. Nebylo výjimkou, že jsem trénoval i po nocích s čelovkou. Není špatné počasí, ale jen špatné oblečení. Proto jsem trénoval i v dešti, zimě prostě tehdy, kdy měl být trénink. O víkendech jsem měl většinou tréninky na kole a ty jsem prakticky celé odjezdil s vozíkem ve kterém seděl můj kluk. Každý kopec tím dostal úplně nový rozměr. Manželka byla ve finále taky ráda, že má chvíli klid. Takový trénink byl vždy vítám.  Nejde ovšem jen trénovat, proto velkou pozornost dostala regenerace, masáže nebo kompenzační cvičení. Tréninky si nedělám sám, ale probírám s trenérem Honzou Pernicou, který má na moji přípravě lví podíl.

  • Jak jde zvládnout závodní zatížení – třech závodů po sobě v krátkém časovém horizontu ?

Když jsem se hlásil, říkal jsem si, že když už jedu takovou dálku tak zkusím oba závody, když jsem kvalifikovaný do nejvyšší PRO divize. Díky tomu jak jsem simuloval tréninky a nuceně omezoval běhání byl první závod na 3km prakticky ostrým rozběháním na sobotních 15km. Taky proto jsem laktát cítil celé odpoledne po doběhnu pátečního závodu. Když má člověk natrénováno, tak to zvládnout jde. Nicméně do závodu na 15km jsem do toho šel úplně na plno přes bolest. Měl jsem polovinu závodu obrovské puchýře na chodidlech, které zřejmě způsobily moje speciální orthopedické vložky, které používám. Obnovil jsem si zranění kolena, takže jakýkoliv běh, byl dost bolestivou záležitostí. Aby toho nebylo málo tak jsem si udělal i něco s ramenem na překážkách. Opravdu ideální stav na závěrečnou štafetu. Na regeneraci byla hlavně ledová voda v jezeře kam jsem chodil každý večer regenerovat tělo i duši. Pak Trigger poin na válcování a klasický strečink. Závěrečná štafeta už byla o tom kdo se vymáčkne více a půjde úplně na krev. Někdo i doslova.  Tam to bylo o tom komu zůstalo o trochu více síly a kdo víc dokáže rozběhnout rozbolavělé tělo. Po závodě na 15km, bylo důležité rychle doplnit energii a úplně nevytuhnout nějakým ležením.

  • Jaký to je vyhrát mistrovství světa ?dsc_0052

Jestli jsi viděl to video z cíle, tak je jasné že plné emocí. Vybavuji si moment, kdy mi Zuzka po tom neskutečném výkonu na svahu dává čip a Michal na mě křičí „makej Peter, jdeme o zlato“. V ten moment mi proběhlo hlavou, že jsme hrozně blízko něčemu velkému. Ale hned v zápětí mi před očima začala běhat zbývajíc trať pořád dokola. Znal jsem ji na úplně nazpaměť. Každou překážku jsem měl naučenou a šel více na jistotu v tom dešti a bahně. Viděl jsem až před cílovou pásku jen tunel a šel jak robot. Pak to ze mě spadlo a emoce mohli jít ven. Po pravdě si ještě moc neuvědomuji, že jsem mistr světa a člen tak úžasné štafety se Zuzkou a Michalem. Je to něco neskutečného a úžasného. Radovat se společně má něco hodně do sebe a připomnělo mi to doby, kdy jsem hrával fotbal a každé vítězství bylo společné. O to víc to hřeje, když vím v jakém stavu jsme byli na trati. Zuzka o fous 4. na 15K. Michal s bolavým kotníkem a né úplně spokojeným pocitem z předešlého závodu. O to víc do toho každý z nás dal. Fajn pocit byl na letišti, když se tam producírujete se zlatou medailí.

  • Co bylo na trati asi nejtěžší ?

Každá trať měla něco. Na 3K byl největší problém roztočit nohy jak jsem nebyl tolik rozběhaný. Takže jsem se rychle zakyselil a pak to bylo jen o tom vydržet co nejdéle. Jít na překážku skoro v maximálních tepech, kdy máte trochu rozmlženo před očima je zajímavá zkušenost. Nejzáludnější překážka byl platinum rig samuraj, kde se přecházelo přes 4 klády a 2 tyče svisle. Nesmělo se chytnout nahoře ani dole. A mnoha lidem to dost klouzalo. Například pro Siri Erglund, zde prakticky skončila šance na medaili, protože nebyla schopná to přejít.  Sobotní závod na 15K byl zas o tom, jak kdo zvládne velmi technickou trat a popere se s překážkami. Většina překážek byla záludná a člověk musel zvolit tu správnou techniku. Platinum rig 2 se šel metr nad zemí ve velkém závěsu na ruce. Tady to byla jediná překážka, kde jsem opakoval, protože jsem si škrtnul nohou při došlapu a musel jsem jít znovu. Velmi mě překvapilo, že pro některé lidi byla úplná stopka Dragons Back z Toughest. Prostě je mentální strach nepustil a zahodili číslo a šli do cíle. Pro mě osobně pak potlačit urputnou bolest puchýřů a kolena a nepolevit v tempu až do cíle. Velká morální zkouška.

Na štafetě vyšlo vše co jsme naplánovali. Nic nemohlo být lépe. Mě osobně potěšilo i že do toho začalo pršet, protože tyhle podmínky mám úplně nejradši. Ještě více to prověří připravenost a sílu úchopu. A v samotném konci to, že máte v rukách osud celé štafety. Docela odpovědnost a koncentrace. Mám rád tyhle vypjaté momenty.

  • Jaký podíl na výkonu měl pro tebe správný výběr obuvi ?img_20161015_213947

Zásadní. Všechny závody jsem šel v ZEAL 2 RB9X bez hrotů. Jsem na ně zvyknutý a věřím jim na 100%. Taky proto jsem neměl problém ani s jednou vlnou. Na stoupání i seběh opravdu jistota. Část tratí vedla přes BMX tratě plné technického seběhu a tam jsem si s botami opravdu liboval. Před zlatou nedělní štafetou se spustil velký liják, který celé dopoledne. Na tenhle moment jsme měli zvolenou taktiku použitím mých Spiritů OLX, které jsem do Kanady vezl co kdyby. Nakonec je obul Michal na svůj běžecký úsek a lépe nemohl udělat. Na totálně rozmočené trati běžel s jistou a přehledem.

  • Kdy a jak jsi se seznámil právě s Icebugy ?

To je taková krásná náhoda. Loni na MS v Lake Tahoe jsem stál u stánku Reebok a měl v ruce boty s mojí velikostí, ale nakonec jsem je přenechal kamarádovi, že si je pořídím doma, protože moje číslo už neměli. Během odpoledne jsem se dal do řeči s pár lidmi, kteří mi řekli o Icebug. Velká chvála a doporučení mi hlodalo v hlavě. Když jsem si o tom zjistil ještě více, tak jsem neváhal a pořídil si Anima3 na trénink. Od té doby jsem poznal, jaké to je botám opravdu věřit a jak velký rozdíl v obutí to může být. Ted už nechci nic jiného.

  • Jakou obuv ty konkrétně používáš ?

Závodní mám ZEAL 2 RB9X a jako druhé do velkého bordelu SPIRIT6 OLX. Na trénink mám klasické ANIMA 3 RB9X. Na své zimní probuzení pak čeká ve skříni PYTHO 3 BUGRIP s flexibilními hroty.

  • Co ještě plánuješ do konce tohoto roku a jaké jsou tvé cíle do nadcházející sezóny ?

Do konce roku mám v plánu jen Predator Run v Praze a pak volno. Na příští sezónu úplně plány nemám. Ale v hlavě mi hlodá myšlenka zúčastnit se Toughest serie a zkusit zase další  OCR závody. Alespoň jeden Tough mudder by jsem chtěl odběhnout a pak se uvidí. Naopak třeba některé zaběhnuté série v Čechách vynechám asi úplně, protože na to kolik stojí startovné nemám chuť tam jezdit a ještě doplácet různé další věci. Přičemž na trati to rozhodně není vidět, že by to měl být nejlepší / nejdražší závod. Ve finále bych se chtěl zaměřit na sebe a zkvalitnit regeneraci a práci s mým tělem. Mám dost rezervy. Vrchol sezony se od toho pak bude odvíjet.fb_img_1476870304333

  • Jaký žebříček priorit – hodnot, by jsi sestavil od jedné do deseti dle důležitosti ?

To jsi mě zaskočil. Zkusím to nějak bez těch frází jako je světový mír a konec kácení pralesů. Pořadí není důležité.

  1. Zdraví ať už mé tak mých blízkých
  2. pohoda a smích
  3. být fér a chovat se fér
  4. být vzorem a inspirací
  5. respekt
  6. čas věnovat správným lidem a činnostem (svůj čas je to nejcennější co můžete někomu nebo něčemu dát)
  7. jít si za svými sny nebo za sny mých blízkých
  8. rodina
  9. OCR scéna v ČR
  10. regenerace

 

Díky moc za rozhovor chlape!!!

Comments are closed.