Na Maui jsem cestovala již týden dopředu a hned po příjezdu počasí naznačovalo, že to nebude úplně typický ročník. Každý den střídavě pršelo a svítilo sluníčko a do toho hodně foukalo. Trať sice vždycky rychle vysychala, ale vydatné deště přes noc slibovaly pěkné bláto.14724407_10208058681450453_5062629162537906283_n-kopie

Na pláži Dr. Fleminga bývají vždycky velké vlny, ale tentokrát se vítr ještě víc překonal a vlny byly opravdu obrovské a dva dny nočních dešťů udělaly ze závodu ne souboj se soupeři,ale boj o holý život.

Ráno v 9 hodin se na start postavilo 900 závodníků rozdělených do 5-ti vln. To se mi ze začátku moc nelíbilo, protože jsem věděla, že budu plavat sama :-)  Sice se nakonec ukázalo, že okolo mě někdo plave, ale v těch vlnách to vůbec nebylo vidět, až při výlezu, jsem si všímala, že i ostatní přežili :-)  Statečně jsem zvládla část plavání, i když ze začátku jsem o tom silně pochybovala. Dvakrát mě záchranáři na prknech vraceli zpět do směru,  a při druhém výlezu mě moře nechtělo pustit a vlny mě semlely. Hlavou mi blesklo, že se musím schoulit do klubíčka aby mě to nepomlátilo… nakonec se mi to nějak povedlo, a já běžela do depa za Myriam Boisset- Guillot. Tradičně pomalejší depo, ponožky, camelbak a  Myriam jsem už za celou dobu neviděla. Přitom náš čas kola byl skoro totožný a vidět jsem se musely i když jsem o tom asi ani jedna nevěděla. Celkem v pohodě jsem předjížděla rychlejší plavce a kde oni tlačili já ještě mohla jet a to hlavně díky plášťům, určeným do tohoto speciálního marastu, za což vděčím hlavně tátovi, že mi je sebou, i přes moje protesty přibalil. Bláto se mi ale také balilo na kola a někdy už s kolem nešlo otočit, prostě neprošlo vidlicemi! :-) Kolem trati stáli závodníci a bláto odstraňovali. Já to zkusila jednou a pak už jsem to dělala za jízdy. Šlo to…občas mi guma trochu brnkala o prsty, ale bylo to jednodušší než slézat z kola, nabalit bláto na tretry…. Postupně jsem se propracovala ke konci kola až na pátou pozici a jen se modlila aby mi řazení vydrželo, vydrželo, i když po pravdě nechápu jak, jelikož pastorky i přehazovačka, byly permanentně stále obaleny bahnem.. fb_img_1477532027466Ke konci se mi taky podařilo se dvakrát vyklopit v úzkých zatáčkách, ale nic zásadního. Při příjezdu do depa si Myriam akorát nazouvala boty. Říkám si, to je tak půl minutka, třeba před ní nejsou daleko…nakonec třetí místo ale bylo i nad její síly. Pomalu se mi vzdalovala. Podle plánu jsem se snažila běžet s rozumem do kopce a v druhé polovině běhu, kdy už je to vice po rovině to zkusit rozběhnout. Těšila jsem se po blátivém kole na blátivý běh. Ale sluníčko dole už začalo vytahovat vodu z bláta a většina míst už byla poměrně suchá. I tak jsem byla vděčná za skvělé Icebug Acceleritas, nikde jsem ani jednou neuklouzla :) …už se mi ale nepodařilo na běhu nikoho seběhnout a tak jak jsem na pátém místě vybíhala, tak jsem také doběhla v čase přes 3 a pul hodiny…

Vítězkou se potřetí v řadě stala Flora Duffy z Bermud, druhá byla famózní Leslley Paterson ze Skotska, třetí Suzie Snydes/USA, čtvrtá  Myriam Boisset-Guilott/Fra , pátá moje maličkost, šestá Michelle Flippo/Mexico, sedmá Lizzie Orchad/NZ, osmá Carina Wassle/Aut Byl to jednoznačně nejtěžší závod sezóny a sáhla jsem si na úplné dno svých fyzických i psychických sil:-)helena

Comments are closed.